Nikol G.
Pavlínku rozhodně doporučuji je to naprosto úžasný člověk, který umí pomoct hned v několika situacích. Měla jsem čest ji poznat 7 let zpět a nyní, když jsem znovu otěhotněla, tak jsem ani vteřinu neváhala a hned ji kontaktovala. Chodila jsem k ní na masáže, které byly naprosto úžasné, dokázala mě uvolnit, cítila jsem se hned lépe, plná energie vždy mě dokázala úžasné povzbudit a já chodila od ní naprosto spokojená. Také jsem jí požádala o předporodní kurz, kde mi vše naprosto dokonale vysvětlila. Když jsem byla po termínu, navštívila jsem ji ještě na masáži, kde mi pomoci roboza se snažila dat miminko do správné polohy. Nejde popsat, jak moc mi tenhle človíček pomohl po psychické stránce. Po porodu mě ještě navštívila na rodinném pokoji, kde mi poradila jak nejlépe miminko nakojit. Jde vidět, že svoji práci dělá s láskou a v dnešní době už je to vzácnost.
Daniela F.
Na p. Kaspárkovou jsem dostala doporučení. Od 27 tt mě trápily bolesti v křížové oblasti, proto jsem se rozhodla využít její služby v nové provozovně ve Frýdlantu nad Ostravicí - těhotenské masáže, které jsem začala pravidelně navštěvovat a rebozo masáže v konečném stadiu těhotenství. Každá masáž byla úžasná, jemná, uvolňující a zároveň bolesti postupně odezněly. Díky individuální přípravě na porod, kojení a šestinedělí jsem se cítila naprosto připravená na náš velký den. Její ochota zodpovídat všechny mé dotazy a poskytnout důležité informace byla nepostradatelná pro mé první dny s malým. Ať už jsem potřebovala pomoc s kojením nebo jsem měla jiný problém, paní Kaspárková byla vždy nápomocná a vstřícná. Paní Kaspárková je velmi vyjmečná bytost! Je opravdu zkušený profesionál se srdcem plným lásky k našim nejmenším. Díky ní jsem se cítila podpořená a spokojená v každém kroku naší cesty. Upřímně jí děkuji za všechnu péči, kterou mi poskytla!
Carolina N.
Den kdy jsem zjistila, že jsem těhotná si pamatuji dodnes. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože se nám to povedlo takřka hned. Byla jsem šťastná a zároveň plná otázek, co vše nás teď čeká.
Celé těhotenství uteklo tak rychle, bylo krásné a bez komplikací.
Velkou oporou a pomocí mi v těhotenství a porodním světě byla skvělá porodní asistentka Pavla Kaspárková, která se mnou probírala a ukázala mi vše ohledně tohoto pro nás zatím neznámého světa. Jednoduše řečeno jsem se zajímala o všechny možné způsoby, jak si ten porod ulehčit a být co nejvíce informovaná a připravená.
Jsem přesvědčená, že porod je hlavně o naší “hlavě” a o našem nastavení. Takže jsem pracovala i na tomhle. Měla jsem sepsané i porodní přání, ale k ničemu jsem se zase přehnaně neupínala. Prostě uvidíme, jak to bude. Spontánní porod byl pro mě důležitý a řekla jsem si, že to musím dát.
Byla jsem 37+4 týden - začala mi odtékat plodová voda. Hlavně v klidu - říkám si.
Psala jsem hned Pavle, abych se ujistila a nějakým způsobem i uklidnila. Ta nás odkázala do porodnice s tím, že má směnu a budeme spolu rodit. V ten moment se mi rozzářily oči a začala jsem se na celý proces a cestu do porodnice ještě více těšit.
Byla jsem šťastná, že budu mít po boku někoho komu věřím a kdo mě provázel celou tou cestou .
Do Karvinské porodnice jsme přijeli okolo osmé večer kde potvrdili odtok plodové vody. Kontrakce ani bolesti žádné, cítila jsem se naprosto skvěle. Díky pozitivnímu výsledku na streptokoka si nás tam nechali a začali podávat antibiotika. Noc byla klidná a já se snažila co nejvíce spát. Bylo to těžké , protože hlava byla myšlenkami jinde. Pořád jsem přemýšlela nad tím jaké to bude, že už se to blíží , že mám strach a nakonec, že budeme mít už Danečka u sebe.
Ráno už mě probudila Pavla s tím, že jdeme kouknout jak to vypadá.
Porod se moc nerozbíhal a kvůli odteklé plodové vodě se zavedla tabletka.
Při kontrole jsem prosila, zda se můžu jít nasnídat. Měla jsem velký hlad.
Po sedmé hodině jsem šla na snídani, kde jsem se moc neohřála.
Do 15minut mi začaly bolesti v podbříšku, které byly slabé. Jedla jsem a říkám si, že už to asi začíná. Volala jsem rychle svému partnerovi, aby zamnou přijel a odešla jsem na pokoj.
Začala jsem už být docela nervózní a chodila tam a zpět. Bolesti sílily. Po příjezdu partnera jsem si dala horkou sprchu kde jsem moc dlouho nevydržela a říkala mu, ať zavolá Pavlu.
Bolesti stouply na takovou úroveň kdy jsem si začala říkat, že se začínám fakt bát jak to zvládnu a jak moc ještě zesílí.
Pavla mi nachystala bylinnou nápařku.
Na ní jsem seděla cca 20-30 minut a poté jsme se odebrali na porodní box.
Tam už se to sehrálo docela rychle. Box byl krásný, útulný a vybaven všemi možnými vymoženostmi kdy jsem si doslova mohla vybrat jak a kde chci rodit.
Poloh jsme vystřídali několik. Ve finále jsem už to nechala v rukou a režii Pavly, která byla celou dobu s námi a vedla nás.
Když mě to během kontrakce začalo nutit tlačit, říkala jsem si “Tyjo, už se blížím do finále”
To jsem ale ještě netušila, že bude tak těžké vytlačit hlavičku ven.
Po hodině úsilí a tlačení jsem prohlásila, že už opravdu nemůžu a že to nezvládnu.
Našli jsme polohu na porodní židli, při které se děli pokroky a miminko nám klesalo níž a níž.
Mě byla jedna z nejpříjemnějších.
Zapřená jsem rukama byla o zavěšenou hamaku a partner seděl za mnou a podporoval mě.
Když personál přicházel a začal chystat věci, měla jsem před sebou vidinu, že už bude konec a už to dám. Akorát se hlavičce moc nechtělo.
K úplnému konci u nás byla i primářka Jana Pikońová, která byla také oporou.
V momentě kdy mi Pavla vzala ruku a já ucítila tlačící se hlavičku ven se ve mě probudilo něco co nedokážu moc popsat.
Ze všech možných sil co jsem dokázala ještě posbírat jsem ve 12:16 přivítala na svět malého Danečka. Já si oddechla jako nikdy v životě a už mě pohltilo jen štěstí při pohledu na toho drobečka.
Od nástupu do porodnice až po opuštění se celý personál o nás moc hezky staral.
A když to shrnu - tak jsem si prožila krásný, vysněný, rychlý první porod bez poranění v obklopení svého partnera a Pavly, které jsem si po svém boku přála mít, v příjemném prostředí Karvinské porodnice.
